Blies wer Oboe

Karel Hlaváček 

(* 29. August 1874 in Prag; † 15. Juni 1898, heute vor 125 Jahren, ebenda)

Blies wer Oboe ...

Blies wer Oboe, blies nun schon seit Tagen, blies 
zu Abend immer und das gleiche weiche Lied, 
und nicht einmal ein Licht, kein Licht sein Ufer wies, 
weil jedes Feuer, heißts, hier fortschwimmt und verglüht.

Blies die Oboe lang, am Ufer Dunkelheit, 
am Ufer endlos, wo noch niemand ging an Land:
Blies er aus Gleichmut, blies er nicht aus Angst vielleicht?
War er ein stiller Hirt? Ein König, der verbannt?

Blies die Oboe trüb. Aus Seufzertiefen schwang 
die Luft von seinem Lied, dem zagen, weichen Lied ...
Und wieder wasserher ihm die Oboe klang:
Schein sind die Feuer, Schein, der fortschwimmt und verglüht.

Deutsch von Paul Wiens, aus: Die Glasträne. Tschechische Gedichte des 20. Jahrhunderts. Berlin: Volk und Welt, 1966, S. 28

Hrál kdosi na hoboj ...

Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,
hrál vždycky navečer touž píseň mollovou
a ani nerozžal si oheň pobřežní,
neb všecky ohně prý tu zhasnou, uplovou.

Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách,
na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:
Hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach?
Byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?

Hrál smutně na hoboj. Vzduch zhluboka se chvěl
pod písní váhavou a jemnou, mollovou…
A od vod teskně zpět mu na hoboj vlhkem zněl:
Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou.